Cukrová řepa (Beta vulgaris var. altissima) je dvouletá zemědělská plodina z čeledi amarantovitých.
Pěstuje se jeden rok, je řazená mezi okopaniny. Převážná část sklízené masy (cca 80%) je ukryta pod zemí ve formě zásobního kořenu, tzv. bulvy. Listy vyrůstající z bulvy se nazývají chrást. Při sklizni se v moderních technologiích chrást rozřeže a rozmete do plochy na půdu. Sklizené bulvy jsou využívány v cukrovarnickém průmyslu, pro výrobu lihu a nyní již omezeně jako krmivo pro hospodářská zvířata.
Výroba cukru
Při výrobě cukru se sklizená řepa nejprve pere a zbavuje nečistot, řeže na úzké proužky („řízky“) a ukládá do difuzérů, kde se z ní cukr vyluhuje vodou při různých teplotách. Vyluhované řízky se užívají pro krmení dobytka, cukerná šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého v saturátoru a nakonec se cedí v kalolisu. Tento postup se dvakrát až třikrát opakuje. Pak se šťáva vaří a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a tato „těžká“ šťáva se opět filtruje. Ve vakuovém stroji pak nastává postupná krystalizace a výsledná vlhká cukrovina se buďto plní do forem nebo suší na surový (hnědý) cukr. Tento kvalitní cukr se pak v rafinérii znovu rozpouští a bělí tím, že se zbavuje různých přísad a nečistot. Naproti tomu „zadní cukr“ čili melasa, který obsahuje asi 40% cukru a ošklivě páchne, se užívá k výrobě lihu.